Od září se mise Siloé rozšiřuje také do polského Mistowa. Tato nová etapa nás vybízí k návratu ke kořenům Siloé: doprovázet reflexi života ve světle Krista, abychom rostli ve svobodě a odpovídali na Jeho volání. Asia Sikorska, vedoucí mezinárodní sekce Siloé, nám vypráví, jak tato nová kapitola vede tým k rozlišování dalších kroků.
Od září bydlím v centru Siloé v Mistówě (Polsko) – „mladším bratrovi“ centra v Montagnieu – jako vedoucí misie Siloé v Polsku i na mezinárodní úrovni. Pro naši misi to znamená velkou změnu: dosud bylo její srdce vždy v Montagnieu, a nyní se učíme, jak pracovat na dálku. Vidím, že abychom v této zkušenosti s prací na dálku a při budování tohoto nového centra mohli pokročit, musíme se neustále vracet ke kořenům naší mise, k jejím počátkům a původním inspiracím.
„Komunita Chemin Neuf již dlouhou dobu pořádá duchovní cvičení zaměřená na reflexi života; jejich forma se sice vyvíjela, ale podstata zůstává stejná: biblická a zaměřená na Krista. Tato duchovní cvičení jsou součástí cesty v Kristových stopách. Všichni jsme povoláni následovat Kristovy stopy, abychom milovali a sloužili Bohu. Tato cesta může být více či méně náročná v závislosti na našich životních příbězích, určitých událostech nebo vztazích. Může být proto dobré si udělat čas a přehodnotit prožité ve světle Ducha Svatého.“
Takto definovali členové týmu a duchovní průvodci duchovní cvičení Siloé (Anamnèse). Tato definice dobře vystihuje podstatu poslání Siloé. Siloé však není pouze duchovní cvičení; zahrnuje také roční cyklus Siloé, školení v modlitbě Délié, dlouhodobé pobyty v Montagnieu a Mistówu a společnou reflexi duchovních průvodců a zdravotnických pracovníků.
První „Anamnèse“ totiž vznikla z iniciativy Laurenta Fabreho (zakladatele komunity Chemin Neuf) na základě reflexí bratrů a sester, kteří vedli třicetidenní duchovní cvičení. Zjistili, že někteří lidé mají potíže odpovědět na Pánovo volání, jako by kulhali kvůli kamínku v botě. Ve druhém cvičení prvního týdne třicetidenního programu svatý Ignác vybízí k přečtení svého života v dialogu s Božím slovem, k uvědomění si, že je člověk milován Bohem. Někteří lidé potřebovali při tomto zpětném pohledu více času, aby přijali příběh svého života, včetně toho, co bylo bolestivé. Vracíme-li se tedy k jádru Siloé, můžeme říci, že nejde o uzdravení samo o sobě, ale o přijetí uzdravení a osvobození, abychom mohli následovat Ježíše a s větší svobodou odpovídat na jeho volání.
V době, kdy Společenství začalo nabízet první anamnézy, bylo ve francouzské společnosti patrné rozdělení mezi duchovním a psychologickým pohledem na strukturu lidské osobnosti. Není tedy překvapivé, že i zde našla odezvu naše výzva k jednotě a velmi brzy se bratři a sestry ze Společenství, z Komunie, ale i přátelé – duchovní průvodci, lékaři, psychologové, zdravotní sestry – rozhodli společně pracovat a uvažovat. Tato společná reflexe a spolupráce vedly k uspořádání několika kolokvií Siloé, na nichž se sešli odborníci ze zdravotnictví, duchovní průvodci a všichni, kdo se zajímají o různá témata (osvobození, odpuštění, utrpení…).
Od samého počátku přijalo hnutí Siloé vizi člověka nikoli jako pouhého souhrnu prvků – těla, psychiky a ducha –, ale jako tělesnou osobu stvořenou k obrazu Božímu pro vztah k sobě samému, k druhým a k Bohu. V tomto pojetí byla a zůstává duchovní dimenze vždy na prvním místě. Průvodci Siloé, i když jsou povoláním terapeuti, se nepředstavují jako terapeuti, ale jako duchovní průvodci. Psychologické poznatky pomáhají lépe pochopit, čím člověk prochází, porozumět životním etapám a zraněním, která s nimi souvisejí, i mechanismům, které ho chrání, avšak duchovní cvičení Siloé (Anamnese) je především duchovním cvičením, duchovním časem.
A co dál? V rámci letošního mezinárodního týmu Siloé, jehož členové jsou značně rozptýleni – Mirjam v Montagnieu, Claudine v Tigery, Pierre-Louis v Bonnu a Asia v Mistówu –, si uvědomujeme potřebu vytvořit prostory a prostředky pro sjednocení:
• Propojuje týmy Siloé po celém světě prostřednictvím školení pro duchovní průvodce. Toto školení je zároveň prostorem pro sdílení zkušeností a kladení otázek.
• V oblasti jazykové práce: zkušenosti s překladem učení Siloé do jiných jazyků nás totiž vedou k tomu, abychom pracovali na přizpůsobení francouzské verze rozmanitosti našich frankofonních kultur (především v Africe).
• Posilováním vazeb mezi Montagnieu, Mistowem a celým mezinárodním týmem Siloé, a to jak v modlitbě za misii, tak v reflexi. V současné době se vynořuje konkrétní téma k zamyšlení: místo těla v našem pojetí psychické a duchovní jednoty. Rychlý pokrok v neurobiologii, biochemii a neuropsychologii nám umožňuje lépe porozumět našim prožitkům, ale také nás vybízí k zamyšlení nad tím, jak by nás naše vlastní tělo mohlo vést k plnější životnosti a jednotě ve vztazích s Bohem, s námi samými i s ostatními.