Přijímání návštěvníků v Hautecombe je pro naši misi nejen povinností, ale i úžasnou příležitostí. Malý historický exkurz do tradice přijímání návštěvníků v opatství!
Několik informací o souvislostech a vývoji v oblasti přijímání návštěvníků
Opatství Hautecombe, postavené ve 12. století, aby umožnilo mnichům, kteří se stali cisterciáky, modlit se v ústraní od světa, se rozkládá na nehostinném, téměř nepřístupném skalním výběžku. Chudá a těžko obdělávatelná půda, obklopená hustým lesem stoupajícím po strmém svahu, byla obývána lupiči. Sem se dostávalo hlavně lodí po rozbouřeném jezeře, kde mohla být plavba nebezpečná.
Hautecombe se však velmi rychle stala duchovním centrem savojské rodiny. Tato dynastie vládla více než tisíc let nad územím rozkládajícím se na obou stranách Alp, od hrabství Nice po Ženevu, přes Piemont, Sardinii, Sicílii…
Pravidelně sem se se svým dvorem vydávali a po smrti se zde nechávali pohřbít.
Opatství bylo ve 14. století významnou hospodářskou silou, jejíž majetky sahaly až do Dauphiné a Lyonnais.
Kostel však, poškozený zubem času a nedostatečnou údržbou a v letech 1792 až 1825 neobývaný, během několika let chátral. Právě v té době začali do opuštěného opatství přicházet první návštěvníci, jako například Lamartine, který v ruinách kostela viděl romantiku.
Opatství však brzy znovu ožilo z iniciativy sardinského krále, potomka knížat pohřbených na tomto místě. Ten v roce 1826 podpořil návrat cisterciáckých mnichů a zahájil kompletní rekonstrukci kostela.
Opatství, jehož význam jako pohřebiště savojské dynastie byl ještě umocněn a posílen, se po svém povýšení na královské stalo významným turistickým cílem. Již od roku 1838 sem proudili návštěvníci v takovém množství, že královna (která bydlela v Turíně, ale v opatství si nechala prostorné apartmány, kam jezdila jednou či dvakrát ročně) najala královského strážce, jehož úkolem bylo zejména doprovázet návštěvníky v kostele.
Sotva se usadil, už si stěžuje na náročnost úkolu: rostoucí počet návštěvníků mu totiž neumožňuje přijímat je v odpovídajících podmínkách.
I přes přítomnost stráže je soužití mezi těmito četnými návštěvníky, o které se stará královský dům, a životem společenství v modlitbě obtížné. Pokusy o snížení počtu návštěvníků v kostele (žádná mše v den příjezdu lodí, omezení povolení k přistání) jsou marné.
V roce 1870 požádal opat o odvolání královského strážce a nahradil ho mnichy, kteří tak převzali péči o turisty. Dva z nich organizovali prohlídky kostela, jeden se staral o královské komnaty a jeden vedl malý obchod, který se právě otevřel.
Již od té doby začali místní aktéři v oblasti cestovního ruchu zapojovat Hautecombe do svých aktivit. Opakované pokusy mnichů o omezení návštěvnosti vždy narážely na ekonomický tlak a zásahy místních volených zástupců.
Po odchodu cisterciáckých mnichů kolem roku 1920 popsal arcibiskup následujícími slovy úkoly, které měla plnit komunita, která se usadí v Hautecombe: „Poplatky za zesnulé z rodu Savojských, důchody, které je třeba vyplácet starým cisterciáckým mnichům, nákladná údržba budov, panství, které je třeba kompletně zrenovovat. Nejnáročnějším úkolem je však zajistit, aby cizinci měli snadný přístup do budovy. Od června do října je to neustálý příliv návštěvníků, které je třeba provázet a dohlížet na ně v kostele a královských komnatách. Takto se za den uskuteční až pět prohlídek. Parníky přijíždějí dvakrát denně a často přistávají i čluny, jejichž posádka požaduje prohlídku. Panuje zde světská a velmi nepříjemná atmosféra. To je třeba vědět, než tuto funkci přijmete.
Trappisté z Tamié, kteří kdysi uvažovali o tom, že se usadí v Hautecombe, od tohoto záměru z tohoto důvodu upustili.
Hned po svém příjezdu v roce 1922 se benediktinští mniši pustili do zlepšování zázemí pro návštěvníky, aby tak ochránili své místo modlitby. Oplocení bylo rozšířeno a byla zřízena občerstvovna. V roce 1954 byl přístav přesunut k lodní stodole.
Byly vydány brožury, které měly turistům posloužit jako průvodce při prohlídce kostela, a v roce 1975 mniši zavedli první prohlídku s audioprůvodcem. V roce 1980 byla ve stodole pro čluny zřízena výstava o klášterním životě.
Hostinec byl založen v roce 1982 na cestě vedoucí k přístavu.
Díky těmto úpravám se mnichům podařilo navázat harmonické vztahy s četnými návštěvníky. Zaměstnávali pracovníky a věnovali se sociální činnosti. Zaujali tak významné místo v srdcích obyvatel okolí. Vzhledem k tomu, že jejich počet i síla slábly, již nebyli schopni zajistit údržbu areálu ani financovat stavební práce, které si vyžádalo zchátralé stavu budov.
Příchod komunity Chemin Neuf v roce 1992 vnesl do opatství nový elán díky přijímání velkého počtu mladých lidí, pořádání festivalu a různých misí. Díky ní bylo také možné zahájit rozsáhlé restaurátorské práce a posílit každodenní údržbu budov. Komunita však není v místním životě tak přítomná, a proto v srdcích obyvatel mnichy ve skutečnosti nenahradila.
V současné době však síly, které zajišťují chod Hautecombe, slábnou: právě díky zapojení mladých lidí v rámci odborné přípravy a mladých dobrovolníků z celého světa v rámci programu „Workaway“ je možné každoročně přivítat 80 000 návštěvníků, kteří absolvují audioprůvodcovskou prohlídku. Je to neustálý zázrak vedený Duchem Svatým.
Hautecombe je dnes jedním z hlavních turistických center Savojska.
Tlak na Hautecombe se nezmenšil. Naopak, Savojsko je turistický region, který se výrazně rozvinul díky lyžování a v menší míře i díky letní turistice. Přizpůsobení se klimatickým změnám a změna spotřebitelských návyků představují pro tento region zásadní ekonomickou výzvu. Místní samosprávy se snaží změnit ekonomický model cestovního ruchu a opatství Hautecombe je jedním z pilířů jejich strategie. Navíc získává veřejné prostředky (od departementu, regionu i z evropských fondů) na renovaci budovy. Vzniká tak určitá forma „vzájemné výměny“, která vyvolává značná očekávání. Standardy v oblasti cestovního ruchu se mění (komunikace, dostupnost, způsoby rezervace, služby, hygiena…), očekávání návštěvníků jsou vysoká (objevování symbolického místa, o kterém se hojně píše v médiích).
Úkolem je tedy zviditelnit živou víru, která se v tomto místě ztělesňuje, a sdílet duchovnost společenství, a to při spolupráci s laickými organizacemi, s nimiž jsme uzavřeli partnerství za účelem financování renovace opatství.
Vztahy s veřejným a soukromým sektorem v rámci místního cestovního ruchu
Opatství je nejnavštěvovanější turistickou atrakcí v Savojsku (kromě lyžařských středisek). Tímto způsobem aktivně přispíváme k hospodářské dynamice regionu. Hotely, penziony, cestovní kanceláře, lodní společnosti… zařazují Hautecombe do svých programů. Každý rok tak přijdou navštívit opatský kostel více než 350 skupin. Turistické informační centra se na nás obracejí. Stále více pracovníků v oblasti styků s médii se snaží zviditelnit náš departement jako turistickou destinaci a několikrát ročně k nám posílají influencery, novináře, televizní štáby a zástupce online médií.
I když to není hlavním smyslem našeho poslání, musíme proto rozvíjet své kompetence v oblasti památkové péče (odpovědnost za historickou památku), historie (znalost dějin Savojska) a cestovního ruchu (přijímání návštěvníků a turistů), abychom zůstali spolehlivými partnery.
Výzvy spojené s naším vztahem k životnímu prostředí
Abychom mohli pokračovat v modlitebním poslání opatství a i nadále každoročně přijímat stovky mladých lidí na duchovní cvičení, festival a vzdělávací program Hautecombe Discipleship School, je nezbytné posílit spolupráci s naším okolím. Ať už jde o místní samosprávy či subjekty působící v oblasti cestovního ruchu, snažíme se rozvíjet blízké vztahy, ale také – a možná především – s křesťany v regionu, v diecézi a s místními obyvateli v celé jejich rozmanitosti. Je to také způsob, jak se posílit pro plnění našeho poslání a přijímání návštěvníků.
Příležitost pro komunitu
V tomto smyslu je tato situace pro naši komunitu jistě příležitostí. Každý rok nám Pán posílá více než 100 000 lidí, kteří projevují zájem, jsou zvědaví a často i ochotní pomoci.
Tolik příležitostí k svědectví o evangeliu – skrze péči, s jakou je vítáme, a naslouchání (i když někdy jen na pár vteřin) jejich životním situacím a příběhům. Tolik příležitostí pro návštěvníky, aby se nechali oslovit životem modlitby. Tolik příležitostí mluvit o tom, kým jsme, o našem způsobu budování jednoty.
Je to ale také příležitost z ekonomického hlediska. Ačkoli jsou vstupné poplatky extrémně nízké, výnosy z návštěv a z obchodu umožňují financovat zbývající náklady po odečtení dotací, ale také zhodnotit čas, který komunita věnuje udržování tohoto místa v chodu.