V Demokratické republice Kongo působí společenství Chemin Neuf v Kinshase a v Menkao. V Kinshase spravuje několik zařízení: komunitní dům, studentský domov Saint-Paul, farnost Sainte-Christine a její školu. Asi šedesát kilometrů severovýchodně od hlavního města, v Menkao, také provozuje duchovní centrum Ubuntu.
V Kinshase se bratrství prožívá v každodenním životě s velkou intenzitou. Otec Thomas Prévost, kněz a vedoucí misie zaměřené na mladé ve věku 18–30 let, bydlí v komunitním domě. Hovoří o bratrském životě „na desátou“. Svou misi rozvíjí v rámci sdružení založeného komunitou, které se věnuje sociální práci s dětmi žijícími na ulici.
Na stejném místě působení pracují tři sourozenci z komunity, kteří bydlí mimo společný dům, jsou zde zaměstnáni a sdílejí s ním kancelář.
Pro otce Doudou Nduela, národního vedoucího Společenství Chemin Neuf, jsou bratrské vazby prostředkem k tomu, „aby člověk vystoupil ze sebe a setkal se s druhým“. Bratrský život mu umožňuje „jít ještě dál v přijímání druhého, a to i v tom, co je pro mě těžší snášet. Rozšiřuje také můj pohled na bližního“, přiznává.
Misionářský elán, který čerpá sílu z navázaných vztahů
V Kinshase členové komunity sdílejí mnoho životních okamžiků. Časté návštěvy u bratrů a sester, kteří žijí mimo komunitní dům, posilují každodenní bratrství. Blízkost různých míst komunity „posiluje dojem, že všichni členové komunity bydlí ve stejné čtvrti“, zdůrazňuje Doudou. A dodává: „Misionářský elán je živěn tím, že jsme spolu.“
„Myslím si, že by žádná mise nemohla existovat, kdyby tu v Kinshase nebyla především bratrská soudržnost.“
Thomas Prevost, kněz společenství Chemin neuf
Co se týče sociálních misí, „myslím si, že by žádné mise neexistovaly, kdyby v Kinshase nejprve nevládlo bratrství,“ poznamenává Thomas.
„Tyto různé sociální misie vzešly z modlitebního a bratrského života prvních bratří, kteří sem přišli. Právě díky tomu, že bratři a sestry byli spolu, modlili se a hledali Boží vůli, začaly tyto misie vznikat. To si každý den připomínám, když jdu do kanceláře, a to mě motivuje i při těch nejvděčnějších úkolech, které musím plnit,“ pokračuje.
Pro Doudoua, vedoucího této země, je bratrství „silou a svědectvím pro misii“.
Již více než dvacet let tak tyto bratrské vazby nadále podporují naše poslání. Čerpají sílu z modlitby, ze společných snah o smíření a z vzájemné podpory.
Vzhledem k četným žádostem je třeba zachovat ostražitost. „Je to o to důležitější, že každý den plníme různé úkoly, kvůli kterým jsme často přes den mimo domov,“ vysvětluje Thomas.
Ačkoli je v rámci své práce s mládeží často o víkendech na služebních cestách, dbá přesto na to, aby si zachoval čas na odpočinek a bratrský život. „Rozhodl jsem se, že se budu co nejvíce účastnit nedělního oběda, abych se setkal s bratry, kteří jsou v domě,“ říká.
Bratrství jako místo boje
„Bratrství je poklad, ale je to také boj,“ připomněl otec Bruno Cadoré během kapituly společenství Chemin Neuf v roce 2023.
Tato skutečnost se konkrétně projevuje v každodenním životě komunity. Některé otázky související s materiálními a finančními aspekty společného života proto není vždy snadné řešit.
Pro Thomase, který pochází z Francie, je život v komunitě zároveň zdrojem velké radosti i náročným místem učení. „I po šesti letech, co tu žiji, zůstávám cizincem. Stále existuje mnoho aspektů konžské kultury, které jsem si ještě neosvojil. To někdy vede k nedorozuměním, ba dokonce k frustraci. Výhodou našeho společného života však je, že dialog zůstává možný a že jako Francouz se nebojím říkat věci na rovinu.“
„Pro někoho zvenčí je také snazší si všimnout určitých kulturních nedostatků, ale nikdy není snadné na ně upozornit svého bratra nebo sestru,“ přiznává.
V Kinshase spočívá další výzva v tom, „umožnit otevřenou komunikaci, aby se bratři a sestry odvážili mluvit spolu přímo a usmířit se, místo aby o sobě navzájem mluvili“. Angažovaní členové společenství se znají již dlouho a sdílejí společnou historii. Stejně jako v každé rodině mohou být vztahy někdy napjaté. Některé rány či rozladění se pak mohou zakořenit a živit zášť.
V takových situacích je často zapotřebí pečlivá podpora. „Někdy je třeba zmírnit určité napětí, abychom se mohli znovu rozhodnout pro bratrství,“ uzavírá.
A abychom mohli i nadále společně růst v důvěře a pravdě, zůstává bratrství cennou cestou, která nám umožňuje překonávat obtíže a zachovávat si naději.
Přeloženo pomocí umělé inteligence