Pod americkým černým ořechem v srdciopatství Sablonceaux (Charente-Maritime) se odehrálo pět letních turnusů pro mládež ve věku 14 až 18 let. 251 mladých lidí využilo různých táborů, které v červenci uspořádala Komunita Chemin Neuf.
Na programu bylo: putovní tábor, pouliční evangelizační představení, týden sportu a výzev, týden pro středoškoláky, kteří se chtějí zapojit do služby, a nakonec festival Sabooost!
Laure Delpech, zasvěcená sestra v komunitě Chemin Neuf a vedoucí letošních letních táborů, se s námi podělila o své postřehy.
V posledních letech nás v pastorační práci s dospívajícími zaráží význam, který v duchovním životě zaujímají emoce a city, což se někdy projevuje velmi silně. I pro ně se život stále více zrychluje a vnější podněty je odvádějí od určitého vnitřního života. Stává se obtížné naslouchat tomu, co nevydává tolik hluku, tomu, co na první pohled zůstává skryté.
Abychom měli pocit, že prožíváme setkání s Bohem, je třeba, aby se to dotklo našich emocí. Pánovo dílo a jeho působení jsou však často nenápadné.
Naším úkolem tedy bylo změnit úhel pohledu: naučit mladé lidi dívat se tam, kam by se přirozeně nedívali, znovu se zamyslet a pojmenovat to, co přetrvává, zejména prostřednictvím osvojování duchovních cvičení svatého Ignáce.
Naše ignaciánská spiritualita je pro dnešní mládež skutečným pokladem. I svatý Ignác si uvědomil význam vnitřních pohybů v duchovním životě. To, co těmto mladým lidem přináší nového, je naučit se s větší jemností rozlišovat, co je dílem Ducha Svatého v nich, a co je jen dočasný hluk, který po sobě nezanechá žádnou stopu.
Mladí lidé mají blízko k chválám, k takovému způsobu modlitby, který jim přináší bezprostřední uspokojení, a to i proto, že se odehrává společně s ostatními, ve společenství, na čemž mladistvým záleží obzvláště. Méně touží po časech osobní modlitby, kdy jsou sami tváří v tvář Božímu slovu, které se jim jeví jako obtížnější a suchopárnější.
Uvědomili jsme si, že v rámci našeho poslání nesmí jeden z nás druhého opustit. Potřebujeme obojí, abychom mohli naslouchat Pánu, a právě to jim nabízíme.
Z dlouhodobého hlediska je právě tato schopnost naslouchat, tyto nástroje k rozlišování, toto učení se přehodnocovat a tato obeznámenost s „lehkým vánkem“ možná tím, co mladí lidé potřebují nejvíce. A především je to něco, co jim jinde nebude vždy nabídnuto.
V podstatě potřeby a touhy nejsou vždy totéž. V roli vychovatele musíme být pozorní k obojímu.
Laure Delpech