TEXTY PRO MODLITBU ZE ČTVRTKA 2. PROSINCE

Šamaš: Svíce – služebnice

Minulou neděli začal svátek Chanuka. Tento svátek podle tradice připomíná zázrak olejové lampy v Chrámě, která zázračně hořela na vrcholu svícnu 8 dní místo předpokládaného jednoho dne. K tomuto zázraku došlo po vojenském vítězství Hasmoneovců nad Řeky.

Král Sýrie, Antiochus Epifanes, znesvětil jeruzalémský Chrám, zasvětil ho Diovi a zakázal židovské bohoslužby. Vyvolal tím povstání, vedené Judou Makabejským a jeho bratry, které vyvrcholilo znovudobytím Chrámu a jeho opětovným posvěcením[1].

Vojenské vítězství a osvobození Chrámu, o kterých vypráví Makabejské knihy, jsou tedy pozadím a původem svátku Chanuka.

Tato slavnost je v hebrejském kalendáři velmi důležitá. Po dobu osmi dnů se každý den zapaluje Chanukija, osmiramenný svícen, plus ještě jedna svíčka, Šamaš, služebník. První světlo se rozsvěcuje první večer, druhý večer dvě svíce, a tak dále až do osmi, a pokaždé se u toho recituje následující požehnání:

Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi nás posvětil svými přikázáními a nařídil nám rozsvěcovat chanukové světlo.

A dále:

Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi konal divy pro otce naše za oněch dnů v této době.

Tento svátek se slaví vždy v prosinci, okolo Vánoc. Často se tedy používá paralela s tématem světla, které triumfuje nad temnotou, jak je o tom psáno v Janově evangeliu: „To světlo svítí v temnotách“ (Jan 1,5).

V jednom dopise, který v roce 2005 napsala Colette Kessler[2] svým křesťanským přátelům jako přání k Vánocům, se píše: Skrze Šamaš, svíčku-služebnici, která symbolizuje malou olejovou lampičku, skrytou v Chrámě, která vydržela svítit osm dní, vzpomínáme na vítězství slabých nad silnými, na předávání Tóry z generace na generaci, s nebo bez druhého Chrámu…

Chanukový zázrak, to je zázrak židovské přítomnosti ve službě Tóry, navzdory znesvěcení a zničení chrámu, navzdory rozptýlení, navzdory pronásledování. Ness, Zázrak, je toto setkání v čase a prostoru mezi Božím darem, trvalou Boží přítomností pro spásu lidí, a člověkem, který se probouzí a odpovídá na tuto Boží nabídku.


[1] O tom vyprávějí knihy Makabejské, které dnes čteme v křesťanské liturgii pod jménem Knihy mučedníků Izraele (viz 1Mak 4, 36-60): „Juda s bratry a s celým shromážděním Izraele rozhodli, že dny posvěcení oltáře budou slaveny ve stejnou dobu každý rok po 8 dní, počínaje 25 dnem měsíce kislevu, s radostí a veselostí“ (1Mak 4, 59)

[2] Colette Kessler (1928-2009), francouzská univerzitní profesorka, průkopnice židovsko-křesťanského dialogu, spoluzakladatelka Liberálního židovského hnutí Francie


Tyto úryvky jsou vzaty z webových stránek Národní služby pro vztahy s judaismem Francouzské biskupské konference.


Přímluvy 2.12. 2021

Ty, který jsi oplakával násilí mezi Kainem a Abelem,

Prosíme tě za mír ve Svaté Zemi,

V této zemi, kde jsi se nás rozhodl navštívit v našem lidství.

Ty, který jsi umožnil smíření mezi Josefem a jeho bratry,

Odpusť nám veškeré pohrdání vůči tvému lidu, Izraeli.

(chvíle ticha)

Prosíme tě, Otče, abys dal růst bratrství mezi izraelským národem a ostatními národy.

Ty, který jsi vyvedl Izrael z Egypta a vrátil mu svobodu,

Dej židovskému lidu svoji radost

a pomáhej mu být věrný tvojí smlouvě.

Ty, který spojuješ dvanáct kmenů Izraele okolo Tóry,

Dej mír židům, kteří uvěřili v Ježíše.

Ty, který jsi poslal svého syna Ježíše, aby nás spasil,

Sešli své požehnání na křesťany, kteří mají židovský původ.

Otče Ježíše Krista,

Shromažďuj v jednotě všechny křesťanské církve.

Dal jsi židovskému národu zaslíbení o příchodu Mesiáše

a Církvi jsi dal očekávání návratu tvého Syna.

V Duchu svatém voláme s celou Církví:

„Maranatha, přijď, Pane!“