TEXTY PRO MODLITBU Z 24. ŘÍJNA
Homilie papeže Františka přednesená 11. října 2024 během druhého zasedání synody o synodalitě, během ekumenické modlitební vigilie, které předcházel čas pokání
V tento den, kdy si připomínáme zahájení Druhého vatikánského koncilu, který znamenal oficiální vstup katolické církve do ekumenického hnutí, jsme shromážděni s bratrskými delegáty, našimi bratry a sestrami z jiných církví. Přihlašuji se proto ke slovům, která svatý Jan XXIII. adresoval pozorovatelům při zahájení koncilu (13. října 1962): „Vaše vzácná přítomnost zde, emoce, která mi jako knězi, jako biskupovi Boží Církve svírá srdce, […] mě zve, abych vám svěřil touhu svého srdce, které hoří touhou pracovat a trpět, aby se přiblížila hodina, kdy se pro všechny vyplní Kristova modlitba při Poslední večeři. Vstupme do této Ježíšovy modlitby, učiňme ji naší v Duchu svatém, doprovázeni modlitbou mučedníků.“
Křesťanská jednota a synodalita jsou propojeny. Pokud je totiž „cesta synodality přesně ta, kterou Bůh očekává od církve třetího tisíciletí“, musí ji následovat všichni křesťané. „Cesta synodality […] je a musí být ekumenická, stejně jako ekumenická cesta je synodální.“ V obou procesech nejde ani tak o budování něčeho, jako o to, abychom dar, který jsme již dostali, přijali a zúročili. A jak se dar jednoty projevuje? Synodální zkušenost nám pomáhá objevit její určité aspekty. Jednota je milost, nepředvídatelný dar. Nejsme to my, kdo jsme skutečnými protagonisty, ale Duch svatý, který nás vede k většímu společenství. Stejně jako předem nevíme, jaký bude výsledek synody, nevíme přesně, jaká bude jednota, ke které jsme povoláni. Evangelium nám říká, že Ježíš ve své velké modlitbě „pozvedl oči k nebi“: jednota není primárně plodem země, ale nebe. Je to dar, jehož časy a způsoby nemůžeme předvídat; musíme jej přijmout „aniž bychom stavěli Prozřetelnosti do cesty jakoukoli překážku a aniž bychom předjímali budoucí podněty Ducha svatého“, jak také říká koncilní dekret. Otec Paul Couturier říkával, že křesťanská jednota musí být vyprošována „jak chce Kristus“ a „skrze prostředky, které On chce“.
Přímluvy 24.10. 2024
Připravili naši bratři a sestry z opatství Dombes, Francie
Po ekumenické vigilii a kajícné slavnosti prožité v Římě spojme svou modlitbu za řešení otázek míru a jednoty v našem světě.
1. Modleme se chvíli v tichu za oběti zneužívání v našich církvích a za to, aby se cesta jednoty křesťanů odvážila projít cestou pravdy o naší hříšné realitě.
Chvíle ticha
Pane, prosíme tě za ty, kteří byli zraněni našimi církvemi a kteří cítí, že je není vidět ani slyšet. Také tě prosíme, aby naše církve měly odvahu říkat pravdu a navzájem si pomáhat na této cestě.
2. Modleme se chvíli v tichu za oběti válek a za mír a jednotu mezi zeměmi.
Chvíle ticha
Pane, pohleď na nevinné a bezbranné, kteří trpí násilím války. Prosíme tě za národy znetvořené válkami, aby lidé a vlády měli odvahu k míru a ke smíření v pravý čas.
3. Modleme se chvíli v tichu za migranty a všechny lidi nucené opustit svou zemi.
Chvíle ticha
Pane, prosíme tě, aby vůdci, lidé a naše církve měli spravedlivou vizi hranic a jednoty lidstva a aby otevřenost vůči druhým měla přednost před lhostejností. Svěřujeme ti všechny, kteří ztratili domov.
4. Modleme se chvíli v tichu za všechny kroky k jednotě a synodalitě, které zažívají naše církve.
Chvíle ticha Pane, prosíme tě, aby jednota začala v našich církvích a šířila se mezi nimi. Speciálně ti svěřujeme synodu katolické církve, která brzy skončí v Římě, a přijetí této synody.