Náš bratr Karoll, člen komunity Chemin Neuf, nám představuje opatství, kde již pět let působí v Nizozemsku.
Jaké jsou tvé úkoly v komunitě Chemin Neuf?
Už pět let žijeme s manželkou a našimi třemi dětmi v bratrství v Oosterhoutu v Nizozemsku, v nádherném opatství svatého Pavla. Spolu s manželkou Kasií patříme do národního týmu této komunity v Nizozemsku. Jako ekonom země mám také na starosti finance a administrativu. V každodenním životě také pracuji v klášterní zahradě a starám se o různé drobné opravy. Spolu s dalšími mi byly svěřeny ještě dvě další, více navenek zaměřené úkoly: Brouwen en Bidden („Vaření piva a modlitba“) a víkendové duchovní cvičení v tichosti založené na ignaciánských cvičeních. Pomáháme také s dalšími aktivitami – Cana, mládežnická misie nebo přijímání skupin v opatství – a zajišťujeme praktické služby.
Pověz nám něco o svých úkolech
Možná by bylo dobré říci něco více o projektu „Brasser et Prier“. Jedná se o projekt, který vymyslel bývalý člen naší komunity, Henk, a v němž spojil svůj koníček – vaření piva – se svou touhou šířit evangelium. To je vždycky skvělá kombinace! Vyvinul systém vaření piva, který nám umožňuje uvařit najednou 150 litrů piva. Myšlenkou této akce je přivítat v opatství lidi, kteří nejsou pouze křesťané – velmi často mají mnozí účastníci k víře vůbec žádný vztah. Jedná se o workshop, na který lze snadno pozvat kohokoli, protože je to prostě velmi příjemná aktivita! „Brouwen en Bidden“ je jednodenní program. Může se ho zúčastnit až patnáct lidí a celý den trávíme společně vařením piva, společným jídlem, prohlídkou opatství Saint-Paul a modlitbami. Účastníkům přibližujeme ignaciánskou modlitbu a máme také spoustu času na diskusi, výměnu názorů a rozhovory o naší víře, společenství a o tom, co se v opatství děje. Dosud jsme pořádali pět workshopů ročně a nyní pracujeme na tom, abychom mohli nabídnout jeden workshop měsíčně, protože vidíme velký zájem. Zkoumáme také možnost zahájit výrobu piva v malém měřítku, abychom opatství více přiblížili místní komunitě.
Pro mě je tento úkol osobně spojen s dalším, který plním: zajistit finanční rovnováhu mezi velkým opatstvím a malou komunitou. Zároveň sem přijíždí mnoho skupin a jednotlivců, aby zde strávili nějaký čas a našli zde Ježíše a jeho pokoj. Snažíme se najít správnou rovnováhu – pokračovat v našem poslání vítat hosty a zároveň najít prostředky, jak to umožnit. Určitě existuje mnoho způsobů, jak toho dosáhnout. Založení mikropivovaru – nebo spíše nanopivovaru – je jedním z nich a připadá mi to velmi zajímavé, protože navazuje na dědictví mnichů a řemeslné tradice, může zapojit místní komunitu a otevřít naše dveře širšímu publiku. A navíc prostě mám rád dobré pivo 🙂 Modlíme se a rozlišujeme Boží vůli v tomto projektu. Nyní děláme první krok tím, že renovujeme jednu místnost, abychom mohli workshop pořádat častěji. Malé začátky, s otevřenou náručí, abychom zjistili, jaká je Boží vůle pro tuto misi.
Jak prožíváš bratrství ve své každodenní misii?
Existují různé okamžiky – práce, volného času, modlitby nebo sdílení. Každý z nich přispívá k obohacování našeho bratrského života. Někdy toužíme být mimořádně efektivní a můžeme zapomenout, že právě bratrský život je tou správnou půdou, na níž mohou misie růst. Mise „Brouwen en Bidden“ by bez tohoto bratrského prostředí nebyla možná. Pro mě je hlavním cílem této mise být svědky radosti, kterou jsme nalezli v Ježíši a skrze něj také v našem bratrském životě. Mám velkou radost z toho, že mohu tuto misii nést společně se svými bratry, a je to také místo, kde můžeme hlouběji sdílet své životy. Lidé dnes nehledají velká slova ani učení, ale bratrství, společenství a sdílení. A to nemůžeme sdílet, pokud to sami mezi sebou neprožíváme.
Co ti to přináší?
Bratrský život mi pomáhá vydržet v okamžicích pochybností a krizí a pomáhá mi také hlouběji objevovat Boží velkou lásku ke mně. Je to pro mě také místo, kde mohu zasvětit svůj život službě svým bratrům a sestrám i všem lidem, kteří přicházejí navštívit opatství na své cestě za Ježíšem. Je to velká čest vidět, jak Bůh uskutečňuje své dílo v našich životech i v životech těch, kteří sem přicházejí.
Kdy a jak se opíráš o své sourozence z komunity?
Často jde o úplně prosté chvíle, mnohdy jen o možnost popovídat si a sdílet to, co mě trápí. Někdy je to procházka kolem opatství s mým bratrem, jindy si spolu dáme kávu nebo pivo a prostě si povídáme o našich problémech, ale i o našich touhách a snech. Někdy při společných opravách nebo při vaření várky piva pro komunitu. Myslím si, že jako muži potřebujeme mít prostor pro společnou práci; přináší to mnoho radosti a posiluje naše bratrství. To, co mi také dává prostor k nadechnutí, je vědomí, že nemusím být dokonalý, že mohu dělat chyby a že máme čas požádat o odpuštění a smířit se. Tyto chvíle jsou velmi cenné.
Jaké požadavky se v bratrstvu kladou na ty, kteří mají plnit misi?
Nejdůležitější na misii je, jak se mi zdá, místo, kde se o ní diskutuje. Pokud dokážeme upřímně sdílet, co fungovalo a co ne, může nám to pomoci nevynakládat náš čas a energii (ani peníze) na skutky pro Boha, ale hledat Jeho skutky. Dalším aspektem je bratrství. Myslím, že je dobré se navzájem ptát: pomáhá tato misie mému srdci žít naplno? Přináší mi to, co dělám, radost? Někdy jsou chvíle, kdy je třeba vytrvale a věrně vytrvat, ale bez radosti by žádná mise nebyla úplná. Apoštolové jistě prožívali velkou radost, když kráčeli po boku Ježíše, i když to bylo velmi často náročné. Velmi důležité je v misii také místo smíření. Každý z nás by měl být připraven prosit o odpuštění a přiznat svou chybu či hřích. Tímto způsobem se můžeme navzájem nést se svými slabostmi, a to nám dává velkou sílu.